We Run Prague 2014 aneb stará láska nerezaví, ale mění se.

Potřetí v řadě za sebou na We Run Prague. Ale letos byla jiná trať,docela zásadní změna, start a cíl jinde a potom ještě start v 19:00. Na běh při západu slunce jsem se těšil a přesto jsem očekával změnu s lehkou nervozitou. Ale nechtěl jsem dopředu zaujmout negativní postoj a prostě jsem se nechal překvapit. Když jsem vyplňoval registraci na WRP, nechápal jsem proč to nezadali redesign někomu z UX/UI designerů. Chtít vyplňovat údaje 2x a ještě mně nutit jít přes Nike+ účet mně dost nakrknulo. Naopak při výdeji mně velmi potěšil startovní set, který byl z tubě z papíru, obsahoval dres, info k závodu, chip, nálepku koridoru a balení hroznového cukru. Super, žádná reklama, tuna letáků a blbin od sponzorů co skončí v koši. Tohle se povedlo. Teda až na nálepku. Hlásil jsem čas do 45:00 minut a dostal jsem koridor 45-50:00. Trochu to ranilo mé běžecké ego, ale později jsem zjistil, že nejsem jediný kdo byl takto degradován.

Na cestě do žlutých lázní už jsem potkával žluto-zelené dresy a a niž by jsme se znali zdravili jsme se

už na zastávce před domem s běžci, které jinak v civilním oblečení nepoznáte. Tohle mám na podobných akcích rád. Dresy byly letos vidět opravdu z dálky a působily docela rozruch u civilů, jak jsem si všiml. Ve žluťácích byly fronty na WC, klasika, ale od loňska změnili rozestavení, takže jsme chvíli bloudili. Pak společná fotka s Ivanem, ale vše jsme stihli a do koridorů jsem se dostal už 40 minut před startem. Roklusával jsem před podolským bazénem, dal jsem si abecedu, protažení a krátké sprinty na 3x100m. Pak jsem potkal Dana, Zděnka a Tomáše a necítil jsem v tom davu tak sám. Highfive a 3 minuty do startu. Dost mi chyběl Tomáš Hanák na startu. Holky z Evropy dvě, prostě nemají takové charisma pohnout davem jako Tomáš, ale změna je život a bylo odstartováno. I když jsem šel z rychlého koridoru dav byl docela hustý a místy jsem předbíhal po patníku. Držel jsem tempo 4:30 a pohyboval jsem se mezi vodiči. na čas 45:00. Až k Mánesu byla trať stejná a ani potom nenastala žádná velká změna, jen směr, ani mně nevadilo otočka na Mánesově mostu, ale kostky na náplavce jsou tradičním zpestřením tohoto závodu. No nebyl všem kostkám konec, po otočce u Nemocnice na Františku a běhu parčíkem do ulic Haštalská, Řásňovkou. Kýho čerta. Jsem se okolím ani kostkama na dlažbě vůbec nekochal. Málo místa na předbíhání, dost se to tu namačkalo. Stínadla se bouří bych charakterizoval tuto část trati, moje kotníky z kostek nebyly vůbec nadšené. Napadlo mně jestli ten kdo navrhoval trať někdy běhá a jestli si trať proběhl. A konečně Václavák a další občerstvovačka, od teď už to šlo vlastně jen z kopce. Zhodnotil jsem stav a zjistil, že síly jsou a můžu mírně zrychlit, ještě otočka na mostě Legií. Apendixy na nahnání km, debilní nápad, ale už jsem to nešetřil. Pobídl jsem jednoho kluka co přešel do běhu a zase se rozklusal a točil jse to k náplavce. Na Náplavce, opět kostky, ale to už jsem je neřešil. Šlápnul jsem do toho a prokousal jsem se k Palackého mostu a potom k cílové bráně. Čas 47:15 na garminech, horší oproti loňsku o minutu dvacet vteřin, ale letos vůbec netrénuju, proto zpětně hodnotím jako ucházející výkon.

Vyzvedl jsem si z TNT auta batoh, které se mezitím přesunuli ze Žluťáků, převlíknul se do suchého a s Dinem jsme zhodnotili naše časy a řešili jsme plán na dovolenou na příští léto, přeběhnout v Italských Alpách tři horské průsmyky. Potom jsem se potkal s Petrem, zhodnotili jsme po chlapsku, že ty kostky v centru byly na ... a šel jsem domů. V tomto ohledu se mi doběh na náplavce líbil, mám to blíž a odpadl, transport přeplněnou tramvají ze Žluťáků. Celkově pohled na tisíce žlutozelených triček na Náplavce byl zajímavý. Když jsem viděl PR fotky musím říct to samé. Ale teď celkové hodnocení. WRP je moje srdcovka a jak známo stará láska nerezaví, dodávám mění se. Až čas ukáže jestli tato změna byla k lepšímu či horšímu a doufám, že se dočkáme příští rok korekce trati. Je škoda, že se běží jen po jednom břehu Vltavy. Takhle je to jen We Run Half Prague. Trať by se dle mně dala natáhnout i na druhý břeh Vltavy a opadly by ty debilní kličky na mostě a v uličkách v Řásnovce. Start v 19:00 je pozitivem, už nebylo vedro a proběhnout si západem slunce Prahou s dalším desetitisícem, běžců je fajn. I rozdílné místo startu a cíle zvládli pořadatelé fajn. Celkově byl slabý online, od registrací až po web. Když teď zadám adresu werunprague.cz, hodí mně to na nějakou produktovou stránku Nike a celkově i během registrací a před závodem běžel web na Nike CMS, což nebyla dobrá volba. V ČR je dostatek software house a agentur, které jsou schopny se o kvalitní webové řešení postarat. SMS s časem mi nepřišla, ale v 0:45 ráno mi přišel email s oficiálním časem. Odkaz na výsledky, ale ouha. Totálně blbne vyhledávání s diakritikou. A mám pocit, že i výsledné pořadí je dle gun time a ne real time. Proto jsem si dal trochu práce a převedl výsledky do Google spreadsheetu, kdyby si chtěl někdo užít trochu toho datového porna.

Přestože mám takový trochu vnitřně rozpůlený pocit, nebylo to tak špatné. Česko je tak malá země, že pro ostrou kritiku u nás není místo, tak moje hodnocení berte jako feedback na další ročník. Změny jsou vždycky nejhorší, když jsou čerstvé. Loni mně štval papírový chip a letos mi už nevadil. Navíc je fajn, že ho nemusím vracet a nehrozí mi pokuta za nevrácení, jako u jiných závodů. Jsem zvědavý na další ročník, změna je konec konců život a co se nevyvíjí upadá. Tak zase za rok, dám si svoji oblíbenou srdcovku a možná zase na nové trati.